Podle právního řádu je smlouva mezi cestujícím a dopravcem uzavřena konkludentně, tak, že se na cestujícího v okamžiku vstoupení do vozidla, případně do označeného prostoru,[1] hledí jako by uzavřel smlouvu.[2] Okamžik uzavření smlouvy je určen na základě právní fikce. Nepřihlíží se ke skutečné vůli vstoupivšího[3], zda chtěl být vázán smlouvou příp. chtěl být přepraven.
Sporná může být situace, kdy vstoupivší dobrovolně pomáhá cestující s kočárkem do vozidla, aniž by chtěl být někam přepraven a vozidlo před odjezdem opustí. Dle názoru ÚS by vstoupivší v tomto případě, uzavřel smlouvu a bez platného jízdního dokladu či zaplaceného jízdného by mohl být pokutován revizorem. Stejný problém se týká i tzv. nosičů zavazadel. Vstoupivší neprojeví vůli uzavřít smlouvu, dopravce nezapočne s plněním, tj. přepravou na místo určení, a přesto je vstoupivší odpovědný. Vstoupivší v metru do vyhrazeného prostoru, nevstoupí do vozidla, není de facto vůbec přepraven, přesto se na něj také vztahuje fikce o uzavření smlouvy. Současnou praxi považuji za nešťastnou.
Ust. § 1756 OZ upravuje konkludentní uzavření smlouvy. Při konkludentním sjednání smlouvy musí být „z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti“. Při posuzování, zda byla uzavřena konkludentně smlouva se přihlédne i k chování stran.[4] Pakliže je okamžik uzavření smlouvy určen na základě právní fikce, jedná se dle mého názoru o rozpor s ust. § 1756 OZ, neb z nastoupení do vozidla nemusí vyplývat vůle uzavřít smlouvu, někam se nechat přepravit. Vstoupivší může ještě před započetím přepravy vozidlo opustit.
Ust. § 1911 OZ stanovuje pro případ, kdy si strany mají plnit vzájemně, že splnění může požadovat jen ta strana, která sama již dluh splnila. Pokud dopravce ještě nezapočal s přepravou, nemá dle mého názoru právo jej pokutovat.
U konkludentního právního jednání nelze určitě prokázat zřejmou vůli uzavřít smlouvu. Striktní aplikací dikce ust. § 1756 OZ by se černí pasažéři mohli vymlouvat na nedostatek vůle a nikdo by nemohl být oprávněně pokutován. Proto je nutné určit rozhodný okamžiku uzavření smlouvy na základě fikce. Z mého pohledu by však vhodnějším okamžikem byl okamžik započetí přepravy. Kupř. okamžikem uzavření dveří ve vozidle by došlo i k uzavření smlouvy. Přeprava v tomto okamžiku započala, cestující nemá možnost z vozidla vystoupit.
[1] Jedná se typicky o prostor za turniketem v metru.
[2] Obecná úprava smlouvy vyplývá z ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen OZ). Konkrétněji je smlouva vymezena v ust. § 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a v přepravních podmínkách jednotlivých dopravních podniků. Doktrinálně určil okamžik uzavření smlouvy Ústavní soud (dále jen ÚS) např. ve svém usnesení ze dne 10. března 2011 sp. zn. II ÚS 474/11 nebo ve svém nálezu ze dne 13. února 2001 sp. zn. Pl. ÚS 33/2000.
[3] Autor se záměrně snaží osobu vstoupivšího odlišit od osoby cestujícího.
[4] Ust. § 1756 občanského zákoníku.